Zastavme sexuální zneužívání dětí
Je šokující, jak rozšířený tento skrytý zločin je.
Podle statistik je velmi pravděpodobné, že i ve vašem okolí žije někdo, kdo své dítě zneužívá. Může to být váš kamarád, příbuzný, kolega – nebo dokonce vlastní manžel.
Pomozme dětem, které jsou uvězněny v psychické i fyzické pasti a samy si pomoci nedokážou.
Každý den vznikají nové oběti – děti, které ze strachu a bezmoci mlčí. Pro ně má zneužívání celoživotní následky.
Každá pátá dívka
Každá pátá dívka zažila ve svém životě sexuální zneužívání. Podle neoficiálních statistik a odborníků se může jednat dokonce o každou čtvrtou dívku.
Podle oficiálních statistik je pachatelem v 65 % případů vlastní otec dítěte, ve 25 % případů příbuzný nebo známý (dědeček, strýc, učitel) a v 10 % případů jde o zcela cizího člověka.
Proč se o tom nemluví ?
Jedná se o silné stigma. Pachatel i oběť se snaží tuto skutečnost za každou cenu utajit. Pro ochranu tohoto tajemství jsou zastrašené oběti schopné udělat cokoliv. O zneužívání někdy vědí i matky dětí, ale ze studu a odmítání skutečnosti tajemství chrání také.
Nejstřeženější tajemství.
Jak popisuje Doc. PhDr. Vladimír Täuber ve své knize, ve většině případů oběť sexuálního zneužívání svou zkušenost tají – někdy i po celý život. Pod neustálými výhrůžkami a vydíráním ze strany pachatele se násilí stává "nejstřeženějším tajemstvím" oběti. Tento stav podporují i další faktory, jako je stud, strach nebo pocit viny.
Protože zneužívání ze strany otce často trvá celé roky, oběť se pod tíhou nátlaku a manipulace postupně psychicky zlomí a žije ve lži dlouhé roky nebo až do konce života.
Mýtus o sexuálním zneužívání
Představujete si oběť sexuálního zneužívání jako zničené dítě s modřinami, vyčerpané a neschopné běžného života?
Realita je jiná.
Ve většině případů domácího zneužívání je bez specifických znalostí a zkušeností velmi obtížné oběť rozpoznat.
Dítě působí na první pohled normálně – usmívá se, studuje, hraje si.
Přesto existují určité znaky a chování, podle kterých lze včas odhalit, že se za fasádou normálnosti skrývá oběť zneužívání.
Proč nemlčet ?
Cíle projektu "Doma v pasti":
Včasná pomoc a zahájení léčby
Naším hlavním cílem je pomoci dětem co nejdříve se vymanit z prostředí zneužívání a zahájit proces uzdravení. Včasná intervence může zásadně omezit vznik vážných psychických následků.Prolomení mlčení a narušení tabu
Téma sexuálního zneužívání dětí je dlouhodobě opomíjeno, zamlčováno a stigmatizováno. Tento postoj nahrává pachatelům, brzdí zdravý vývoj společnosti a umožňuje pokračování zneužívání. Chceme tento trend změnit.Zvýšení informovanosti
Informovanost je klíčovým pilířem projektu. Věříme, že šíření ověřených a citlivě podaných informací může pomoci veřejnosti pochopit závažnost problému, propojit síly a motivovat k aktivnímu řešení.Prevence a systémová opatření
Usilujeme o vytvoření účinných preventivních nástrojů a systémových řešení, která sníží riziko sexuálního zneužívání dětí v rodinách i dalších prostředích.
Důsledky sexuálního zneužívání
Sexuální zneužívání, zvláště pokud je pácháno v dětství, zanechává hluboké a často celoživotní psychické, emoční i behaviorální následky. Tyto důsledky bývají komplexní, vzájemně se prolínají a mohou oběť ovlivňovat na všech úrovních jejího života.
Nejčastější psychické následky:
Deprese – přetrvávající smutek, apatie, ztráta smyslu života a energie.
Hraniční porucha osobnosti – intenzivní emoční nestabilita, problémy s identitou, impulzivita a strach z opuštění.
Narcistická porucha osobnosti – obranný mechanismus na vnitřní zranění, projevující se přehnanou sebestředností nebo potřebou obdivu.
Paranoidní porucha osobnosti – hluboká nedůvěra k lidem, podezíravost, pocit ohrožení i tam, kde objektivně není.
Posttraumatická stresová porucha (PTSD) – flashbacky, úzkosti, nespavost, panické ataky a emoční otupělost.
Další poruchy – úzkostné poruchy, disociativní poruchy, sebevražedné myšlenky, chronická nejistota a nízké sebevědomí.
Poruchy sexuality:
Časté střídání sexuálních partnerů (promiskuita) – často jako forma sebehodnoty nebo hledání lásky skrze sex.
Odpor nebo neschopnost navázat sexuální styk – obranná reakce těla na trauma.
Narušená zdravá sexualita – ztráta schopnosti vnímat sex jako přirozený a intimní projev lásky.
Odchylky v morálním vnímání vlastního těla – zneužití vede k poruchám hranic, tělo může být vnímáno jako nástroj nebo zboží.
Zmatek v sexuální orientaci – některé oběti mohou bojovat s nejistotou ohledně své sexuální identity.
Poruchy chování a osobnosti:
Sklony k manipulaci a lhaní – oběť je zvyklá tajit pravdu, žít ve lži a vytvářet alternativní reality pro přežití.
Touha po moci a kontrole ve vztazích – zejména pokud v dětství neměla kontrolu nad tím, co se jí děje, může v dospělosti hledat kontrolu nad druhým pohlavím.
Závislosti nejrůznějšího typu – alkohol, drogy, léky, hazard, sex, jídlo nebo vztahy – jako pokus otupit vnitřní bolest.
Poruchy příjmu potravy – od anorexie po přejídání jako forma sebepunishmentu nebo kontroly nad vlastním tělem.
Různé formy sebepoškozování – časté jsou například řezání, pálení kůže nebo jiné způsoby fyzického ublížení jako pokus ulevit si od vnitřního napětí a bolesti.
Specifický rizikový faktor u zneužívaných chlapců:
Vyšší riziko, že se sami v dospělosti stanou pachatelem sexuálního zneužívání – bez odborné pomoci a zpracování traumatu může dojít k patologickému přenosu zneužití.
Jak vzniká vnitřní zmatek oběti?
Jak popisuje ve své knize "Zneužití" německý psychoterapeut Mgr. Heinz-Peter Röhr, dívka, která je sexuálně zneužívána svým otcem, často vůči němu pociťuje hluboké city. Není výjimkou, že má k pachateli silný vztah, někdy až obdivný – otec jí může připadat jako vzor, ideál nebo dokonce objekt zamilovanosti. Tento rozpor mezi traumatem a láskou vytváří silný vnitřní konflikt.
Naopak velmi často dochází k tomu, že své negativní emoce – frustraci, hněv či bolest – směřuje oběť nikoliv k pachateli, ale k matce. Tu může vnímat jako pasivní svědkyni, selhávající ochránkyni nebo dokonce jako spoluviníka. Tento psychologický přesun viny je častou součástí obranného mechanismu, kterým si dítě nevědomě chrání představu "dobrého rodiče" – často právě otce.
Fakta
⬤ 1. Nejčastějším psychickým důsledkem sexuálního zneužívání je hraniční porucha osobnosti.
⬤ 2. Každá čtvrtá až pátá dívka se během života setká se sexuálním zneužíváním.
⬤ 3. Sexuální zneužívání nejčastěji probíhá v na pohled normálních, spořádaných rodinách.
⬤ 4. 9 z 10 dětí, které oznámí, že jsou sexuálně zneužívány, mluví pravdu. Pouze jedno z deseti si zneužívání vymýšlí.
⬤ 5. Ve většině případů má oběť se svým otcem normální až dobrý vztah, což komplikuje rozpoznání zneužívání.
⬤ 6. Drtivá většina obětí o svém traumatu nikdy nepromluví – zůstává to jejich celoživotním tajemstvím.
⬤ 7. Průměrná doba zneužívání dívky v rodině se pohybuje od 3 do 8 let.
⬤ 8. V raném věku zneužívání často neprobíhá penetračně, ale formou nevhodných doteků a manipulace s genitáliemi (např. masturbací pachatele)
⬤ 9. Ne vždy je zneužívání pro oběť v danou chvíli nepříjemné – zejména pokud se odehrává v citově zmateném vztahu. Nejčastěji promluví ty oběti, které byly zneužívány násilně nebo tyranským způsobem.
🔔 Zůstaň v obraze
Chceš vědět, co chystáme dál? Zadej svůj e‑mail a buď mezi prvními, kdo se dozví o novinkách, odhaleních a vývoji projektu Doma v pasti.
📬 Přihlášením získáš přístup k aktuálním informacím, článkům a výzvám k podpoře.
Chci odebírat novinky.
Kontakt
Máte otázku, zkušenost, návrh nebo jen potřebujete něco sdílet?
Neváhejte nás kontaktovat ohledně čehokoli – jsme tu pro vás. Každá zpráva má pro nás smysl.
.